Povídka: Zpověď…

Není zpověď jako zpověď, že? Moc se mi líbilo povídání a krásný styl autorky. Po jejím souhlasu k možné publikaci, posuďte, zda jsem měl správný odhad. Děkuji milá Zdenko.

 Dobrý den, pane … pane … promiňte, já ani nevím, jak vás mám oslovit …  nechodím  do kostela, i když jsem teda pokřtěný, ale tak nějak jsem to nikdy nepotřeboval… a vlastně ani teď to nepotřebuju  … ale pan doktor z psychologické poradny si myslí, že by mi tady u vás pár dnů v klidném prostředí udělalo dobře na přemýšlení … ach tak, to je váš bratr  … tak to už se nedivím, proč mě poslal zrovna sem, on si se mnou  tak nějak nevěděl rady, já totiž nejsem nemocný, žádný blázen, nebo tak něco,  to ani náhodou, nemám vůbec žádné problémy, zdravotní ani psychický, jen takovou ... no takovou docela podivnou vlastnost, nebo možná schopnost, já nevím, jak to správně pojmenovat a ani nevím, odkdy, ještě nedávno  jsem si toho nějak nevšiml, ani mi to vlastně ze začátku nějak extra nevadilo, spíš  to bylo divný pro lidi kolem, ale všeho moc škodí a  když mi to pak začalo ovlivňovat a omezovat  každodenní život, tak jsem šel za panem doktorem, trochu se známe z tenisového klubu, nejdřív mi teda vůbec nevěřil, ale pak, když zavolal sestřičku a viděl to na vlastní oči, tak se smál, teda, upřímně, přímo řval smíchy, ale ono to k smíchu není, třeba na ulici, nebo v obchodě, víte, pane … pane … ale, přeci vám nebudu říkat bratře … aha, mnichům se tak říká, tak teda, víte, bratře Gabrieli, něco jiného je doma s manželkou, tam to přináší jasné výhody při … ježíš, pardon, já zapomněl, že jsem v klášteře, ale určitě víte, co mám na mysli, že ano, jste sice mnich, ale k čemu je tělo, to snad víte…  jojo, už pokračuju, tak ta schopnost, já si toho teda fakt dřív nevšiml, možná je to tím, že mám teď víc času koukat kolem sebe a víc sledovat lidi … ano, ano, máte pravdu, šel jsem do důchodu, ještě jsem teda nemusel, ale už mě přestalo bavit to věčný ježdění po stavbách a jídlo po hospodách, děti vyrostly a mají své vlastní životy a manželce bylo bez nich doma smutno, tak jsem se vším praštil a šel do předčasnýho, ale žena ještě chodí do práce a kamarádi mají většinou čas taky až večer, to se scházíme na kurtech, na pivo mě to netáhne, hospod jsem si užil  ažaž za ty roky, no prostě jsem se potřeboval přes den trochu zabavit, v bytě není až tak moc práce a když jsem dohnal resty, co žena už dlouho upomínala, co bylo potřeba, tak jsem přitáhnul a vyměnil a zašrouboval,  nakonec vymaloval a dokonce, představte si to, i okna jsem umyl a to už jsem si řekl, že jako teda stačí a když jsem ten důchodce, tak si půjdu dopoledne sednout na nábřeží a budu krmit kačeny a pokecám s dalšíma chlapama … ano, ano, už jsem skoro u toho mého problému, ale tohle jsem vám říci musel, abyste pochopil, proč jsem si dřív na sobě ničeho nevšimnul, možná taky, že na stavbách to je samý chlap, no prostě jsem přišel do parku a na lavičce nikde žádný mužský a když už, tak to byl  starý dědek  s bábou vedle sebe, k těm jsem si přisednout nechtěl, tak jsem si sedl trochu stranou a jen tak koukal kolem sebe a naproti si sedla nějaká maminka s kočárkem, no jasně, že jsem na ni koukal, tak snad jsem normální chlap, že ano … já vím, já vím, bratře Gabrieli, vy nemůžete, ale já ano … no tak jsem si ji tak nenápadně prohlížel, měla moc hezké nohy a najednou se začala tak vrtět a natřásat a kroutit a já myslel, že jí je špatně a hnal jsem k ní, že jako nabídnu pomoc, ale ona ji vůbec nepotřebovala, teda možná jo, ale určitě ne tu první záchranářskou,  jak jí svítily ty oči a byla celá rozdychtěná, tak jsem radši vypadnul, aby z toho nebyl průser, říkal jsem si, nějaká ženská bláznivá, raději jsem šel ven z parku na ulici a koukal do výloh, teda koukal bych, kdybych si nevšiml, že se na mě z jednoho obchodu dívá prodavačka, tak jsem se na ni usmál a tak nějak pohledem zalaškoval, takový hůdě mladý, ale hezká to byla, to jo a ona se najednou  opřela o pult a mrkala na mě jak o život, celá se vlnila a třela  … nene, do obchodu jsem teda nevešel … taky jsem si všiml, kde to vlastně stojím, výloha plná spodního prádla, asi jsem vypadal jako úchyl, radši jsem šel domů a čekal tam na manželku a večer jsme jen tak seděli proti sobě a já si ji prohlížel, ona je pořád pěkná ženská a ten večer byla pořádně rozpá … teda, promiňte, otče … teda bratře Gabrieli, to víte, byl jsem hodně z domu a najednou jsme měli na sebe čas a bylo to moc pěkné a další dny taky, až toho začalo být tak nějak moc, teda, ne že bych to nezvládl, ale přece jenom … vím, vím, trochu jsem odbočil … takže, za pár dnů jsem potřeboval něco vyřídit s naší doktorkou, v čekárně sedělo pár lidí, tak jsem se jen tak rozhlížel na ukrácení času a vlastně jsem se spíš jen tak koukal, jak se říká do blba a najednou jsem se přistihl, že se dívám na paní, co seděla v rohu a ona se najednou začala vrtět a posedávat, celá zrudla a najednou mazala ven na chodbu, to už jsme seděli v čekárně jen dva, já a ještě jedna mladá paní, tak jsme jen prohodili pár zdvořilostních slov, jakože co se asi stalo, byla docela hezká a já  ji  tak nenápadně koukal na nohy a málem mě kleplo, to samé, jak ta před ní, začala poposedávat a nahlas dýchat a já byl rád, že se otevřely dveře a do té ordinace jsem skoro vběhnul, ale moc jsem si nepomohl, než mi sestra změřila tlak a než doktorka napsala recept pro manželku , tak jsem si začal připadal jak v blázinci … no proč, proč asi … to samé, jak v čekárně a to už mě to teda bylo divné, co se to děje, že při pohledu na mě ženské takhle vyvádí, nejsem ještě na odpis, že ano, figuru si udržuju tenisem, ale žádná filmová hvězda taky ne, aby to s nima tak cvičilo na první pohled, napadlo mě, že ze mně cítí nějaký ten feromon nebo co, jestli se ve mně nějak hnuly hormony, připadal jsem si jako king, jakože žádná neodolá, ale už cestou domů jsem zjistil, že to je úplně naopak, na mě můžou ženské koukat jak chtějí a nic, ale to, co v nich vyvolává prudkou sexuální touhu a orgasmus, je můj pohled a je úplně jedno, kde zrovna jsou,  jestli je to na ulici a mezi lidma, nemohou si prostě pomoci, stačí, když se na nějakou upřeně podívám ...  a to je ten můj problém, bratře Gabrieli, mám orgastický pohled, opravdu, nevymýšlím si, vůbec netuším, kde jsem k tomu přišel, ale vyzkoušel jsem si to xkrát, v parku, v obchodě, na ulici, vždycky to zapůsobilo, nejdřív jsem se tím bavil ... ano, já vím, že to nebylo správné, ale nemohl jsem odolat, jenomže pak už toho bylo moc, chtěl jsem si jen tak klidně chodit po ulicích a dívat se na lidi a začal jsem mít strach, kam až to zajde, proto jsem šel za vaším bratrem, co s tím mám vlastně dělat a on se na mě koukal úplně stejně nedůvěřivě jako teď vy, jako že si vymýšlím, ale protože se známe pár let, tak zavolal sestru a já se na ni kouknul a doktor se ohromně pobavil, jenomže mě už do smíchu fakt nebylo a pořád ještě není, abych se bál chodit po ulicích, přece nezůstanu sedět doma, co by to bylo za život, ale pan doktor, jako váš bratr, si myslí, že bych mohl být užitečný v sexuologické poradně a pomáhat ženám, které jsou frigidní, nebo manželským párům, kterým to spolu v posteli tak nějak moc nejde, že bych si přišel i na pěkné peníze a tak nějak rozumně ten můj pohled zužitkoval, ale mě se to nějak nezdá, i když manželka by proti tomu nebyla, to víte, že jsem jí to nakonec řekl, když jí začala být podezřelá ta její věčná chuť na milování, nejdřív mi nevěřila, ale stačilo si na chvíli sednout v parku a jen se podívat na ženy, které vybrala a bylo jí to jasné, že neplácám nesmysly a pak mi doktor dal tu nabídku a poslal mě za vámi, sem do kláštera, že tu jste jen muži a budu mít klid si to všechno promyslet ... ale ne, jde sem nějaká ženská, jeptiška říkáte? hospodyně? ... ach tak, dobrý den, sestro, ne děkuji, jste laskava, nemám na čaj chuť ...
... a sakra, a sakra, a sakra ... tak to  vidíte ...

Děkuji za přečtení a autorce Zdeňce za možnost publikování.                 

Hezký den přeji.                       Jiří