Jiří Mitáček
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1757x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Oblíbené knihy
Jiří Mitáček
Manuál seniora… část druhá
Slíbil jsem pokračování, tak čtěte, pokud váš zájem nevybledl a nepolevil. Jak víte, máme přece naši „Speciální vysokou školu seniorskou (VŠS)“ a v té budeme dnes přednášet, mentorovat, fabulovat, prostě blbnout. O čem? No, co je dnes velká móda?! Přístup člověčenstva k jeho (většinou už narušené či zpotvořené) tělesné schránce. Zrození nového tvorečka, případně človíčka, je vždycky hromský zázrak přírody. A tak máme mimčo, školáčka, učně, studenta, založená rodina, celoživotní práce, nakonec dědek a babka, vznešeněji a stravitelněji - senioři. Tady ovšem zázrak začne tak trochu pokulhávat nebo dokonce cesta zcela končí.
Jiří Mitáček
Manuál seniora… část první
K napsání tohoto odvážného blogu mne inspiroval článek kolegyně, která dávala návod na štěstí. Mušky jenom zlaté... Já si myslím, že štěstí má ten, kdo je nemusí hledat. Mám kvalifikaci pro sepsání výše jmenovaného? Glejt nebo patent nemám, takže zkusím. Je to čtení pro singl - seniory. Nezáleží, zda jsou vdovci, rozvedení či staří mládenci. S určitým nadhledem může být inspirativní i pro singl seniorky, ale těm jsou naše snahy spíše pro pohrdavý úšklebek. Ti, kteří žijí ve vztahu, mají svůj almanach daný a zatím nic studovat nepotřebují.
Jiří Mitáček
Co dům dal i vzal...
Před několika dny jsem si řekl, že není dobré zakrnět. Jinými slovy, že je načase, jít s dobou, což momentálně znamená podlehnout kuchařské mánií a souvisejícím činnostem. V posledních letech se stala jakýmsi druhem celonárodního
Jiří Mitáček
A jsou tu zas! Stejní, jejich „dětičky“, či úplně noví?
Aby bylo jasno. V našem vztahu, tedy v mém s Éliškou, tedy v kočko-člověčím, to není vždycky idylka. V žádném případě není natřen jen na růžovo. Ale kritizuj a odsuzuj způsoby jiného druhu, když o něm zrovna moc nevíš. A konec konců kritizovat nehodlám, protože to dokáže každý blb. Takže nekritizuji a hlavně se nevztekám. Nebylo by to totiž k ničemu a stejně si nejsem jistý, kdo z nás mívá vlastně pravdu... Kočka? Já? Lovectví je přece u jejího druhu přirozené. To dobře víme, a přesto se nám to často nelíbí. Co nelíbí! Vůbec nám to nejde pod nos a připadá nám to dokonce kruté a zvrhlé. Tedy mně určitě.
Jiří Mitáček
Sraz spolužáků. Sejdeme se?
Určitě se vám také přihodilo, že se zdánlivě jednoduchý problém z nepochopitelných důvodů vyvine negativně a někdy je z něj pomalu horror. Původně prostá myšlenka se promění v souboj argumentů a je zle. Pokud se však ukáže, že pro
Jiří Mitáček
To musím dementovat !!
Tak to teda ne, takhle se o nás psát nebude, a že já blbá to vůbec četla! To snad nemyslej vážně?! Samý renomovaný, pchá... prej expert na chování zvířat! Nějakej John Bradshawa. Nikdy jsem to jméno neslyšela, ale když může psát takovýhle moudra, je asi dobře, že jsem vobčas raději slepá.
Jiří Mitáček
Referendum o připojení Varů k Rusku…
„No to zas bude dílo!“ Projelo mi hlavou, když jsem zmerčil energickým krokem blížící se Kolomaznici. Po posledních zážitcích jsem doufal, že si dá nějakou dobu pokoj, kamarádka vypečená. Omyl. Byla celá vyjukaná a mlela nějaké nesouvislé věty... Stěhování... Referendum... Vary v prd.... atd., atd. Nabídl jsem hašlerku, dala do pusy a když trošku „vyvětrala“, těžce oddychujíc, se rozpovídala.
Jiří Mitáček
Z deníčku zelenoočky…
Jmenuji se Eliška. Mám nového prima kamaráda. Volá na mě Éliško. Divný, to natažený é, že? Chlubí se, že je to podle nějaký pohádky. Oplácím tak, že když na něj volají „Juro“, také mu nějaké písmenko natáhnu nebo změním. Představte si, že Júra o mě napsal povídání ohledně našeho seznámení. Koukla sem, nepřeháněl - fakt jsem si ho našla sama. Trošku mě ale štve, že se mě nezeptal a klidně do světa vytrubuje nějaká moudra o přátelství. No, mno... když zamhouřím svý žlutozelený očiska, celkem se to dá číst!?
Jiří Mitáček
Máte doma žebráka?
Tak mne jednoho dne napadlo vyhrabat krabici se starými fotkami a dokumenty a udělat v ní jakž takž pořádek, případně leccos vyhodit. Však, kolik zajímavostí až pokladů jsem při tom přehrabování minulosti objevil! V temné totalitní minulosti naší země kolovaly mezi lidem vtipné i méně vtipné texty parodující nešvary režimu. Většinou se přepisovaly na psacích strojích, byly rozmnožovány do potřebného množství sadou kopíráků a v případě nutnosti opisovány dokonce ručně.
Jiří Mitáček
Budeme se také loučit...?
Stáří má mnoho podob. O jedné je moje vyprávění... Sesterská láska... Láska, která se dá těžko definovat, ale poznamenala můj budoucí náhled na krásné podoby stáří...
Jiří Mitáček
Ambulantní vztah je v háji…
Už je to tak, milí čtenáři. Myslel jsem si, jakej jsem jůra, tvrdej chlap, drsňák na lásku a ouvej, jsem v problému. Titulek to vyjadřuje nad nebe jasněji. Jak je to možný? Nevím, přišlo to tak nečekaně, neplánovaně. Všechny moje obranné reflexy selhaly. Dokonce ten nejhlavnější trumf v mém nedávném článku – permanentní chlad nezafungoval. Naopak. Stal se jednou z největších protizbraní a způsobil, že se s mojí novou láskou k sobě velmi často tulíme jak puberťáci.
Jiří Mitáček
Chlapi, už máte svého urologa?
Nemějte obavy, nehodlám případné čtenářky odradit kapkou intimnosti, ale máme přece rovnoprávnost, tak o co jde?! Jak bych začal? No, dívky a ženy mají svého gynekologa, muži nad padesát a někdy dříve, mají urologa. Medicínského fachmana, někdy důvěrně zvaného „čurolog“, mám samo sebou také.
Jiří Mitáček
Žalovat Skylink?
Zaváhal jsem, dokonce jsem zvažoval připojení k hromadné žalobě, ale pak jsem si to rozmyslil. Za co žaloba? Za servisní poplatek, kterým si z nás dotyčná společnost výslovně střílí, má nás za lehkomyslné blbce a sobě nahrává další nemalý zisk. Vlastním sice dvě satelitní karty a dva přijímače zakoupené v dobré víře, že jde o dobrou investici. Za virtuální servis tedy platím 58 Kč měsíčně. O výhodách zmíněného poplatku mne přesvědčila nově zvolená poslanecká sněmovna. Schválila rozpočet na letošní rok a mně přidali k měsíční státní rentě celých 58 Kč! Jaký výsměch! Ale to bylo jen tak pro zahřátí a teď vážněji.
Jiří Mitáček
Ambulantní vztah
Co je to, byste rádi věděli? Vydržte, objasním. Hlava ozdobená šedivou hřívou, uhrančivé oči a svérázný humor vešly během desítky uplynulých let do povědomí veřejnosti. Těmito slovy uvedla moderátorka ČRo Dvojka svého hosta v pořadu Nezatloukat. Zmatek, oheň, smích i trochu křeč – tak dotyčného charakterizovala jedna astroložka, žena, která jej přivedla k loutkám a kterou si i vzal. Práce s loutkami jej bavila, umožňovala mu cestování, tedy pestrý život, ale nakonec vedla k rozvodu... Tvrdil, že mu to nevadí a také nelituje, že se už nikdy neoženil. Naopak. Léta totiž upřednostňuje tzv. ambulantní vztah. Moderní trend soužití s osobou druhého pohlaví (u něj momentálně s partnerkou Ivankou), ale bez „požehnání“ úřadu. Před vztahem s Ivankou prožil silně bouřlivý vztah s ženou mladší o celou generaci. Zodpovědný a vřelý vztah má pouze ke svým dětem a k rodičům. Se slabostí k alkoholu ani s láskou k různým „odrůdám“ své profese (miluje i motorky, bigbít, atd.) se nijak netají. O kom je řeč? O Bobu Kleplovi.
Jiří Mitáček
Zimní pneu a kolovrátek...
Opakuje se to od roku 2011 a už mne to začíná pěkně otravovat. „Nezapomeňte přezout!! Od 1. listopadu jste povinni používat na svém miláčkovi zimní pneu“. Plky, které z nás řidičů dělají neskutečné blbce. Nekonečně se opakující dotazy několika nižších IQ: „Co mám dělat, v servisu je plno a já to nestihnu. Mám jít pěšky?“ atd.
Jiří Mitáček
Dochvilnost je vlastností králů…
A zvláště u mé osoby. Podle mě si můžou ve Švýcarsku řídit hodinky. Já vím nadsázka, tak dobrá. Jenom občas seřizovat. Ale znáte tu o mistru tesařovi? Tak jsem se řádně mistrovsky „utnul“ a mé sebevědomí kleslo do značně nízkých hodnot. Proč? Posuďte...
Jiří Mitáček
Jak budeme s Ančou volit
Kdo? No, přece já a moje stará věrná kámoška - průšvihářka Kolomaznice! Ten nedávný s výletem do Brna za její starou láskou, do kterého mne tak rafinovaně navlékla, jsem jí už odpustil, takže vlastně dozrál čas pro další...
Jiří Mitáček
„Komunisti jsou nezničitelní“…
Poltické téma. Výjimečně, protože už jsem na ně alergický. Nebaví mne už diskutovat o nedávné minulosti či o současných problémech naší země. S kamarády ani s někým jiným. U přátel předpokládám, že jsou na tom podobně, že máme stejné pocity. Žel, není tomu tak vždycky. V tréninkovém kolektivu totiž máme tvrdého „rudého“. V šedesátém osmém roce byl důstojníkem československé armády, který vychutnával vymoženosti socializmu a dnes otravuje ovzduší svým nevykořitelným „tmářstvím“.
Jiří Mitáček
Jsme normální země, a co toho máme!!…
Pokud nesouhlasím nebo nemohu pochválit, raději na blogy kolegů nereaguji. Nebývá to vždycky vhodné, někdy to může být i nešťastné. Tentokrát činím výjimku, protože reagovat prostě musím. Blog pana Kroupy (titulek jsem trochu poopravil) mne zaujal a přiznávám, přímo „nadzvedl“ negativizmem i výčtem všeho nedobrého a podivného, co se nám v naší konečně svobodné zemi povedlo realizovat. Končí slovy: Máme toho hodně, že ano? Máme však naději na normální budoucnost...?
Jiří Mitáček
Láska nejvěrnější (2)…
Milí čtenáři, pokud jste vydrželi přečíst první část, děkuji a zvu vás na druhou část příběhu. Vypukly těžké chvíle, kamarádce šlo o život. Zároveň o důkaz velké lásky, věrnosti pejsků a jejich až neskutečných schopností.
Jiří Mitáček
Láska nejvěrnější (1)…
Vážení a milí čtenáři. Několikrát jsem na blogu zmínil lásku a věrnost pejsků. Tentokrát neodolám a povyprávím příběh mé dobré kamarádky, které pejsci zachránili život. Je pro systém psaní blogu trošku delší. Zkusím, pro snadnější a větší čtenost, rozdělit na dva navazující. První část je víceméně popisná, druhá dramatická. Myslím, že autorka této nádherné zpovědi mi tuto autorskou úpravu odpustí.
Jiří Mitáček
"Kde ty starý zase lítaj?!"
Kolem okna koupelny u vchodu do Edenu - mihotání podezřelých stínů! Ukryt v hloubí místnosti, čekám. A ejhle! Pod vstupní stříškou se něco děje! Zbytky větviček, mechové chomáčky, suchá travička a další „stavební materiál“ rozhozený na dlažbě, signalizují, že se tady horečnatě staví. Že by...? Bez stavebního povolení majitele?! No, toto! Nezbývá, než se pasovat na pouhopouhý stavební dozor a dle metody slavných dokumentaristů, zahajuji časosběrnou akci.
Jiří Mitáček
S Kolomaznicí po „déjedničce“ a ještě dál (2)…
Slibil jsem „kolomaznické“ pokračování a avizoval, že s určitostí bude následovat průšvih. Nemýlil jsem se... Do matičky Prahy - skvělé, pražský okruh bravurně a bez problémů profrčen, cesta po D1 komentována v předminulém článku, takže přeskočíme.
Jiří Mitáček
S Kolomaznicí po „déjedničce“ a ještě dál (1)…
„Ještě větší katastrofa, než jsme doufali!“ znovu parafrázuji větu z filmu. Nenapadá mne výstižnější věta k pokračování nedávné anabáze po D1. Tentokrát už nepůjde o slavně neslavnou dálnici, ale o dobrodružství s kamarádkou Kolomaznici (postavička známá z mých článků). A hlavně o to, jak jsem jí zase jednou naletěl...
Jiří Mitáček
Prosté poděkování…
Komu? Skvělé partě lékařů a sestřiček za zorganizování sportovního, společenského a především nezapomenutelně krásného odpoledne s jejich pacienty. Když tak o něm uvažuji, poměrně neobvyklé a záslužné. Já vím, blog se hemží články o viróze a tak budu asi out. Nevadí, obyčejného poděkování není nikdy dost. Sportovní odpoledne zdravotníci pořádali nikoli pro sebe, ale právě pro svoje pacienty. Jednalo se především o ty, kterým byla transplantována ledvina, těch, kteří na stejný zákrok čekají, i ty, kteří mnoho let dochází na dialýzu.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
