Tohle vám fakt musím napsat a neberte to jako nějaký kočičí drby. Původní zamilovanost je už fuč, jsme s Éliškou zhruba na úrovni lásky. Kočičí, samozřejmě. A růžové brejle? Už jsem odložil. Znáte, je to stejné jako jako mezi námi, človíčky. S Elinou máme stanovena určitá pravidla, která milostivá neustále porušuje. Otírání o nohy a provokativní chození kolem misek mezi ně patří ponejvíce. Nereaguji. Tedy jako někdy. Zkouší to na mě svým kukučem. Zde mám slabinu a nějakou voňavou tyčinku na čistění zubů občas vyškemrá. Občas znamená furt, potvora! Musím přestat kupovat, časem bych přišel na buben? Proč ten titulek?
Vše fungovalo celkem v pohodě do minulého týdne. Pak nastaly komplikace. Jaké? Na place se nečekaně objevila její ségra. Věděl jsem, že existuje, vídal jsem jí u mých bezva sousedů, kde je nahlášena k trvalému pobytu. Říkají jí Čertík, ponechám. Čertice je totiž kompletně v černém outfitu, srst lesklou, opečovávanou pravidelnou jazykovou údržbou. Když se objevila poprvé, bral jsem to za příbuzenskou návštěvu. Že přitom stihla vyluxovat Élišce misku jsem kvalifikoval jako sesterské pohoštění. Byla plachá, před pohlazením uhýbala, na chlácholivé žvatlání nereagovala a jak se rychle objevila, tak i zmizela.
Sedím na terase, letní den jak vymalovaný, Éliška se rozvaluje ve stínu lavičky na čerstvě posekané trávě. V zorném poli zaregistruji, na rozdíl od lenošící spolubydlící, že se v ladných křivkách šelmy, plíží černá lasice – Čertík. Rafinovaně se maskuje za stavbou skleníku a skupinou letniček. Copak špekuluje, napadá mě. Mohutný skok a… honička, kotouly, syčení, kňourání, vrčení doprovází jejich, už je mi jasné, „hrátky z lásky“. Divadlo k nezaplacení. Když honička skončila, následovalo dojemné vzájemné olizování hlaviček. Holky se líbaly jak lesby a bylo vidět, že k sobě nerozlučně patří. Sklidily můj tichý obdiv a pozvání na malý raut. Nepohrdly, mršky pěkný. Tlumený zvuk ťapek po dřevěném schodišti - čertík zmizel do podkroví (ložnice) Edenu. Překvapuje mne to, neboť předchozí plachost a ostražitost byla zjevná. Za chvíli ji následovala Éliška. No, holky si asi potřebují něco říci, nebudu rušit. Po půl hodině nevydržím, tichounce na vrzajících schodech našlapuji a opatrně nakukuji. Viděl jsem plno roztomilých videí, ale tohle bylo in natura. Ségry ležely na potahu ratanového křesla schoulené v jedno velké klubko, kde jste nepoznaly začátek ani konec jedné z nich. Škoda, že jsem si nevzal fotáček – mohl jsem se s vámi, milí čtenáři, podělit.
Nechal jsem
, s ohledem na již nabyté znalosti, událostem volný průběh. Jsou to přeci ségry a rodinné vztahy se mají tužit, že?
Čertík „tužil“ fest, návštěvy se staly pravidelné, a tak jsem byl nucen zakoupit dvojmisku. U jídla se dobré vztahy nerespektovaly a vítězilo právo silnějšího, respektive drzejšího. Zde Čertík vynikal. Strkal do hlavy ségry tak dlouho, až mu hlupaňa uhnula. A pokud Éliška, protože je dáma a drží tajli, zanechá přebytek, čertice pohotově dorazí. Vyřešil jsem to jednoduše. Napotom jsem zakryl malou pokličkou. A bylo vymalováno. Čertice mě holt chvíli neměla ráda.
Něco v kuchyňce šotím kolem plotny, když cítím otírání kolem kotníků – zvyk Élišky, když naznačuje, že ty barevný perníčky, trvale nasypané v třetí misce, nemusí. A ejhle, Čertice. Když přidá významné mňoukání, rozuměj: „Už ti věřím, můžeme se kamarádit, šoupni něco na oslavu “, je mi jasné, že mám další spolunájemnici. Přechodné bydliště se také počítá, že? Na potvrzení naší tiché dohody a po slupnutí značkové kapsičky, vyleze na můj klín a drkáním čumáku do ruky naznačuje – hladit do vyhlazení.
Hladím černou lesklou srst, vrníme, souzníme.
Ach jo, těžkej život jezevce, uznejte.
Hezké letní dny přeji. Jiří
